Kdo jsou partnerské organizace?
Partnerskou organizací, která spolupracuje na projektu, je kongregace Salesiánů Dona Bosca v Mongolsku.
Společnost svatého Františka Saleského (Salesiáni Dona Bosca, SDB) je kongregace v katolické církvi, která se věnuje výchově mládeže.
Zakladatelem salesiánů je italský kněz sv. Jan Bosco (1815–1888). Jeho posledním nástupcem je Don Pascual Chávez.
V současnosti Salesiáni působí ve 131 zemích světa včetně Mongolska.
Počátky působení Saleziánů v Mongolsku spadají do devadesátých let minulého století, kdy v důsledku společenské transformace v zemi bylo obnoveno působení katolické církve. Mongolský biskup Mons. Wenceslao Padilla považoval za důležité podpořit rozvoj Mongolska prostřednictvím poskytování vzdělávání pro mladé lidi a v roce 2001 pozval do země Salesiány, aby v Ulánbátaru zřídili učňovské středisko.
Po příjezdu Salesiánů bylo zřejmé, že kromě nutnosti vzdělávání se země potýká s dalšími výzvami, které vyžadovaly aktivní působení. Jednalo se především o velký počet „dětí ulice“, které z různých důvodů nežily se svými rodinami a trávily život na ulicích, kde se živily žebrotou.
Salesiáni zahájili aktivní terénní práci, během které tyto děti vyhledávali a poskytovali jim pomoc, zbudovali v Ulánbátaru střediska, která poskytovala „dětem ulice“ péči formou ubytování, stravy a vzdělávání.
Postupem času bylo zřejmé, že potřeba salesiánských aktivit se neomezuje pouze na hlavní město. V roce 2005 pověřil mongolský biskup Salesiány evangelizací v provincii Selenge. V témže roce přišli Salesiáni do hlavního města provincie Darkhanu, kde zřídili nový apoštolát.
V souladu s tradicí sv. Dona Bosca začali Salesiáni bezprostředně po příjezdu vyhledávat potřebné mladé lidi a zřídili denní modlitebnu, do které pozvali veřejnost a v níž pravidelně po skončení vyučování organizovali volnočasové a vzdělávací aktivity pro děti a mládež.
V roce 2006 obdrželi Salesiáni úřední povolení zřídit v Darkhanu
studijní středisko, ve kterém poskytují pro děti a mladé lidi kurzy
angličtiny, práce s počítači a hudební a umělecké kroužky. Protože
bylo z dosavadní praxe zřejmé, že lidé si kvůli nízkým příjmům a
chudobě nemohou pořizovat knihy ani učebnice, zřídili Salesiáni veřejnou
knihovnu. Prostory knihovny zároveň slouží jako studovna pro děti, které
žijí v tradičních pasteveckých obydlích – jurtách. Tento typ bydlení
je samozřejmě praktický pro nomádský způsob života, nicméně není
příliš uzpůsoben pro vzdělávání dětí. Jurtu obývá celá rodina,
takže prostor poskytuje málo soukromí, bývá špatně osvětlen a zpravidla
není vybaven psacím stolem. Pro studující děti je proto poměrně
obtížné se zde učit, či připravovat si domácí úkoly.
Při své práci s dětmi a mládeží, se pochopitelně Salesiáni setkají s lidmi, kteří mají dobré předpoklady dosáhnout akademického vzdělání, nicméně ekonomická situace a chudoba jim nedovolí studovat na univerzitách. Salesiáni proto vybraným studentům hradí zhruba polovinu školních poplatků (což je v přepočtu zhruba 6 000 Kč ročně). V roce 2011 byla tato forma pomoci poskytnuta 7 studentům a studentkám.
Kromě podpory akademického vzdělávání usilují Salesiáni o rozvoj a posílení takových dovedností, které mohou být bezprostředně využity pro zajištění obživy. V posledních letech nabízejí ženám vyučení v oboru šička a zřizují drobné dílny, ve kterých mohou nezaměstnané ženy nalézt práci při výrobě tradičních suvenýrů. Salesiáni byli úspěšní v zajištění odbytu pro výrobky těchto dílen a pomohli tak vytvořit několik nových pracovních míst, která zajišťují výdělek chudým domácnostem.
Verbist Care Center (VCC)
Verbist Care Center je sirotčinec, který otevřel své dveře dětem ulice v roce 1995 prostřednictvím misijního sboru Neposkvrněného srdce Marie v mongolském hlavním městě Ulánbátaru. Kvůli rostoucímu počtu dětí žijících v ulicích hlavního města bylo třeba vytvořit centrum, které by reagovalo na tuto potřebu.
Hlavním posláním Centra je poskytnout dětem útočiště, jídlo a vzdělání a případně je opět navrátit do svých rodin, pokud je mají, což je někdy obtížné. Jejich rodiče často žijí na ulici nebo jsou prakticky neschopní se o své děti i sebe postarat. Některé děti bohužel nelze navrátit do své rodiny, jelikož jim tam hrozí zneužívání nebo obchodování s nimi, hlavně s dívkami. Některé děti jsou doslova sirotky. Z těchto důvodů se Centrum snaží postarat o děti až do té doby, než budou samostatné a o samostatnost dětí se snaží především vzděláváním.
Cílem Centra je tedy poskytnout domov zranitelným a uprchlým dětem, které se během dne procházejí ulicemi Ulánbátaru a hledají v noci útočiště a teplo v podzemních kanálech. Centrum jim chce zajistit lepší budoucnost a to prostřednictvím vzdělání.
V současné době žije ve VCC 65 dětí a asi 30 studentů ve věku od jednoho roku do 19 let. Někteří z těchto 30 studentů studují v technických a odborných vysokých školách v okolí hlavního města a někteří na soukromých a státních univerzitách v Ulánbátaru. Již deseti studentům se podařilo absolvovat vysokoškolské vzdělání.
