Proč Mongolsko?
V obecném povědomí pravděpodobně převládá představa o Mongolsku jako
o vzdálené, exotické zemi, obývané kočovnými pastevci, kteří žijící
v jurtách v rozlehlé stepi.
Pravdou však je, že Mongolsko má mnohem více tváří a podob. Typickými mongolskými protiklady jsou potom vzájemná přítomnost chudoby na straně jedné a přepychu na straně druhé, soužití modernity a tradice, přítomnost obrovské solidarity v rámci rodiny, ale na druhé straně necitlivost, vůči do očí bijícím sociálním problémům.
Z hlediska ekonomických ukazatelů je Mongolsko bezesporu zemí rozvíjející se a z této perspektivy i zemí chudou. Současně však, zejména v posledním desetiletí, vykazuje známky rozvoje (který se projevuje například zásadním snížením dětské úmrtnosti, nebo snížením počtu dětí, které neabsolvují školní docházku), který svědčí o tom, že mongolská společnost má obrovský potenciál využít rozvojové pomoci, která do země v různých formách směřuje.
Historie spolupráce
Kontakty mezi Diecézní charitou Litoměřice a Mongolskem sahají zhruba do roku 2002, kdy začaly být v charitních poradnách poskytovány ve větší míře služby pro občany Mongolska, kteří přijeli za prací do České republiky. Snaha podílet se na řešení často obtížné situace těchto lidí pochopitelně zaměřila naší pozornost k jejich zdroji. Klíčovým záměrem Diecézní charity Litoměřice bylo přispět ke zlepšení životních podmínek lidí v Mongolsku tak, aby nebyli nuceni opouštět svou zemi z ekonomických důvodů.
Do současnosti se Diecézní charita Litoměřice podílela ve spolupráci s Charitou Česká republika na realizaci šesti projektů v Mongolsku.
Zkušenosti získané během naší práce ukazují, že v průběhu posledních deseti let učinila mongolská společnost významný pokrok v řešení sociálních problémů svých obyvatel. Zásadním způsobem redukovala dětskou a kojeneckou úmrtnost a relativně úspěšně se jí daří zvládat i problém tzv. „dětí ulice“. Jedná se o děti ve věku od tří let, které z nejrůznějších důvodů přišli o péči svých rodičů. Těmito důvody byly zpravidla úmrtí rodičů, alkoholismus v rodinách a s tím spojené násilí na dětech, či chudoba rodin. Děti, které opustily své rodiny, přežívaly na ulicích hlavního města, kde se živily žebrotou, prodejem drobných suvenýrů, či zpěvem. Noci během krutých mongolských zim trávily v podzemním kanalizačním systému, kde díky rozvodům horké vody, byly chráněny před umrznutím. Vystavovaly se však jinému riziku. Zastaralý potrubní systém často praskal a děti, které přespávaly v jeho blízkosti, pak utrpěly závažné opařeniny končící i smrtí.
Jiným palčivým problémem porevoluční doby byla situace bezdětných
seniorů, lidí s tělesným hendikepem, či duševním onemocněním. Pro
mongolskou společnost je charakteristická vysoká rodinná soudržnost, která
příbuzné zavazuje postarat se o potřebnou péči pro své blízké. Stát
proto nemusí vytvářet instituce poskytující sociální služby v míře,
která je obvyklá například v evropském prostředí. Na straně jedné je
taková míra rodinné solidarity obrovským sociálním bohatstvím, na straně
druhé však způsobuje, že lidé, kteří rodiny nemají, se často ocitají
bez potřebné pomoci.
Specifické sociální problémy jsou přítomny i v rodinách a komunitách, které žijí na venkově tradičním způsobem života. Život pastevců je extrémně tvrdý, přežití v drsné přírodě často závisí na počasí, zdraví stád, případně na dostupnosti zdravotní péče v případě úrazů. Takto náročné životní podmínky způsobují, že v posledních dvaceti letech, zejména mladí lidé masivně opouštějí venkov a usazují se ve slumech v okolí hlavního města, případně migrují za prací do jiných zemí včetně České republiky.
V neposlední řadě mají mnohé problémy současného Mongolska charakter ekologický. Jedná se o rozšiřování pouští a extrémní klimatické jevy, odlesňování, úbytek pastvin, či znečištění ovzduší a vodních zdrojů.
Jak bylo ale popsáno výše, daří se v Mongolsku zásadně zlepšovat životní podmínky i díky spolupráci s nevládním sektorem a významnému objemu zahraniční rozvojové pomoci.
